PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EP prvotina pražských pocitářů byla před téměř třemi lety příjemným zjevením na naší kytarové scéně a logicky vytvořila auru očekávání plnohodnotné albové práce, které bylo kotoučem „Borderline“ velmi přesvědčivě naplněno. S potěšením mohu konstatovat, že všechny atributy, které jsem předchůdci vytýkal jsou reparovány. Větší prostor dostávají barevné instrumentální plochy, které jsou vybarveny z temperových tubiček obsahujících post rock, sludge metal a post hardcore s výrazným pochmurně citovým zabarvením.
Název alba „Borderline“ je i pojmenování syndromu, který způsobuje neobvyklé výkyvy nálad, silné deprese způsobené například tím, že člověk má strach být sám, na druhou stranu má strach i z přílišné blízkosti. Oběti tohoto syndromu se velmi často uchylují k sebepoškozování, neboť právě při něm mívají pocit, že doopravdy žijí. Pokud vám to připomíná jistý trend mezi mladými, kteří z toho udělali módní hnutí, pak nejste zcela mimo.
Ale vraťme se k hudbě FDK. Velmi vítám umírnění fragmentů se zpěvem a hlavně pak nový hlasový příspěvek, kterým je vokál kytaristy a klávesáka Baaba. Ten disponuje suchou brutální hrdelní polohou, která do hudby sedne jako ulitá. Choldův vokál je přesunut do pozadí a vyskytuje se jen velmi sporadicky v míře, která je přesně únosná pro to, aby fungoval jako zajímavé zpestření a dobarvení jednotlivých skladeb. Jednotlivé kompozice rozevírají široký vějíř motivů a žánrových kudrlinek, od poněkud ambientně působící brnkačky „DE 173“ až po hutné těžkotonážní riffování koketující s doom metalem. Většinou se staví na dvou, místy i tříkytarovém zápřahu a nenásilném pozvolném prolínání kytarových motivů. V široké škále se pracuje s dynamikou aranží, ojediněle se skladbou mihne noisový stín, drone doomové bahno i lehké náznaky zvonivého, volně plynoucího, ale temně působícího indie rocku. Hudební tvář FDK se dá poměrně dobře nazvat příbuzným švédských náladotvůrců z CULT OF LUNA, pokud bych měl bloudit po tuzemských krajích, asi bych hledal spřízněnost se stále syrovějším a méně mainstreamovým kultem zvaným LVMEN.
Nejsilnější skladbou kolekce je jednoznačně otevírák „Borderline“, který je po aranžérské stránce nejdotaženější a obsahuje emotivně i hudebně nejsilnější místa. Velmi zajímavá jsou i stylová zpestření v čele s výše zmíněnou vyklidněnou plochou nazvanou „DE 173“, popřípadě cinkavou křehce působící „Feelings Of Desire“. FDK natočili album, kterým se zařadili do přední linie tuzemských uskupení svého žánru a já pevně věřím, že dalším albem, které chystají nahrát na sklonku tohoto roku, svoji pozici jen upevní.
PS: Celkem by mne zajímalo, jak by vypadala přímá srážka hudebního směřování této kapely s elektronickou tvorbou, kterou se většina členů kapely zabývá mimo FDK.
FDK natočili album, kterým se zařadili do přední linie tuzemské post rock/metalové scény.
8 / 10
Cholda
- kytara, zpěv
Babb
- Babb - kytara, klávesy, hlavní zpěv
Vanja
- kytara, programování
František
- baskytara
Přéma
- bicí
1. Borderline
2. Last Race Again
3. Feelings of Dessire
4. Grim Creeper
5. DE 175
6. Alone
7. Schizofixtion
8. Hungover
Vydáno: 2008
Vydavatel: Redblack
Stopáž: 46:04
Produkce: FDK
Studio: Svárov, Ygloo, Švabik
Pokiaľ ide o hudobnú tvár FDK, porovnanie s CULT OF LUNA je skutočne na mieste. Nedá sa však povedať, že by to niekdajším FUCK DA KAROT výrazne uberalo na kvalite. "Borderline" je veľmi sympatickým a príjemným albumom, podľa môjho názoru rozhodne vydarenejśím, než je ostatná radovka LVMEN. FDK ním len potvrdili, že ich dobrá koncertná prezentácia nie je jedinou silnou stránkou, ktorou disponujú.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.